Miloslava Kalibová (roz. Suchánková, na snímku vpravo) se narodila 29. prosince 1922, v roce 1942 žila s rodinou v Lidicích. Dne 10. 6. 1942 ji zastřelili otce, ona s matkou a sestrou byla transportována do koncentračního tábora Ravensbrück společně s dvěma stovkami dalších lidických žen a dívek.

Měly obrovské štěstí a konce války se dožily všechny tři, dnes žijí poslední dvě lidické ženy – právě sestry Suchánkovy - Miloslava a Jaroslava (poz. aut. Jaroslava Skleničková *1926, autorka knihy Jako chlapce by mě zastřelili). Obě ženy však nejsou jen nositelkami paměti na vypálení Lidic, ale rovněž inspirací pro současnou generaci, která válku naštěstí nezažila. Miloslava Kalibová, která se dožívá 95 let, v roce 2015 obdržela cenu Český patriot za podíl na výchově k vlastenectví.

V letošním roce, kdy jsme si připomínali 75. výročí lidické tragédie, se rozhodly tři Kladeňačky připomenout téměř neznámou historii a absolvovaly pochod smrti lidických žen. Málokdo si v dnešní době uvědomuje, že návratu koncentračních vězňů do vlasti předcházely pochody smrti. Sestry Suchánkovy absolvovaly jeden z kratších – 127 km za 4 dny (někteří vězni museli vyčerpaní ujít i 500 km). Tři lidické ženy během pochodu smrti zemřely a jsou pohřbeny v hromadných hrobech s dalšími stovkami vězenkyň. Hroby lemují cestu z Ravensbrücku do Crivitz, kde vězenkyně čekala teprve svoboda – americká armáda a osvobození českoslovenští vězni z KT Sachsenhausen, kteří zorganizovali transport do vlasti. 

Pochod smrti ve stejném termínu jako lidické ženy (28. 4. – 1. 5. 2017) absolvovala kladenská historička, Gabriela Havlůjová, a na ní navázaly v červenci Anna a Magda Michalovy. Všechny ženy se snažily maximálně přizpůsobit podmínkám lidických žen, byť si uvědomovaly, že mohou být rády, že žijí ve svobodné době a musí překonat pouze samy sebe, nikoliv nepochopitelné chování nacistických dozorců. Spaly však venku, bez přístřešku, potraviny omezily na minimum, věci nesly celou dobu na zádech a denně ušly přes 30 km. Na jaře vstávaly účastnice pochodu za ranních mrazíků, v létě se musely ženy potrápit s teplem.     

- red -

Magda Michalová vzpominá: „Jsem velmi empatická a vše na mě velice působilo. Samo to místo, KT Ravensbrück, ona Zeď národů. Hned se vcítím do pocitů těch lidí, vše mi běhá před očima.“

Zmrzlé růže na břehu jezera u KT Ravensbrück, kam byl sypán popel ze zavražděných vězenkyň

Anna Michalová, pro kterou bylo nejnáročnější rozchodit bolavé kyčle: „Na rozdíl od mamky nejsem zvyklá chodit. Příště bych to asi radši běžela.“

Gabriela Havlůjová říká: „Šly jsme v dubnu tři ženy, vlastně zakladatelka těchto rekonstrukcí pochodu smrti – Milena Městecká, která již chodí – SAMA – každoročně několik pochodů smrti. Karolína Sluková, příslušnice Armády ČR a já - vstala jsem od stolu a vyrazila.“  

Nečekané setkání. Helmut Trampota, jehož tatínek byl odsunutý sudetský Němec z Jablonce, byl na chvilku součástí dubnového i červencového pochodu. Na 100. kilometru pochodu smrti pracuje v ekologickém centru a tak byl u „oslavy“ třetího absolvovaného dne.

Pomníky mrtvým z května 1945. Ve stejném hrobě jsou pohřbeni jak oběti pochodů smrti, tak i účastníci květnových bojů z obou front.

Magda Michalová a téměř povinná zastávka všech účastnic – každých 10 km výměna ponožek a svačina. Přesto se pochod neobešel bez zdravotních komplikací. 

Cesta z typických kamenů – jsou to původní cesty, na kterých za těžkých podmínek pracovali právě koncentrační vězni, včetně žen z KT Ravensbrück. Němý svědek 2. světové války.  

Červencový pochod smrti absolvovaly matka s dcerou – Magda a Anna Michalovy. Anna, která psala o ekonomizaci Památníku Lidice svou diplomovou práci, popisuje: „První den jsme si povídaly, druhý den jsme obě měly poměrně velkou krizi a za celý jsme si řekly tři věty, třetí a čtvrtý den jsme šly již po hlavní silnici, takže máma udávala tempo a já vždy směr.“ 

Gabriela Havlůjová, kterou příběh Lidic začal blížeji zajímat po návštěvě paní Kalibové v době studia kladenského gymnázia (2000). Vystudovala následně historii na filozofické fakultě a s paní Kalibovou jí dodnes pojí přátelství. V těchto dnech dokončuje dizertační práci na téma „Lidice v politických proměnách 20. století“.