V současné době je slavný trenér Václav Sýkora součástí realizačního týmu Rytířů. S Kladnem vyhrál pět mistrovských titulů i Pohár mistrů evropských zemí. První z nich přesně před padesáti roky.
Co se vám z té kladenské zlaté éry vybaví?
Že na to vzpomínáme všichni, kteří jsme u toho tenkrát byli (umívá se). Pár se nás ještě navíc pravidelně schází v kavárně u kafe. Vzpomínáme často a strašně rádi. Přiznávám, že jsou spoluhráči, kteří mají mnohdy lepší paměť než já...
Vrátili byste hokejový čas?
To by se nám moc líbilo a to můžu, myslím, mluvit za všechny, s kterými se vídám.
Co vám nejvíce utkvělo v paměti?
Za Kladno jsem už několik sezon hrál, ale takovou euforii, jako při prvním titulu jsem poznal poprvé v životě. Další oslavy titulů byly taky velké, ale první byl první... Vybavuje se mi i zisk evropského poháru či cesta do Ameriky za týmy NHL.
Lišily se party z prvního titulu v roce 1975 od té z roku 1980, kdy jste pro Kladno vybojovali zatím poslední titul?
Moc ne. Kádr se příliš neměnil. Sestava byla ustálená. V československé lize byly tehdy přestupy výjimečné. O odchodech do zahraničí ani nemluvě.
V roce 1989 jste si k trenéru Bohumilu Proškovi stoupl na střídačku Kladna jako jeho asistent. Nepochybně jste zažil zajímavé zápasy, byť už nebyly titulové.
Zajímavé rozhodně byly, protože v té době situace v mančaftu nebyla dobrá. Hrálo s o záchranu, což byl opačný pól toho, na co jsme s panem Proškem byli zvyklí. Psychika trpěla. Naštěstí jsme se zachránili.
A kruh vašeho hokejového života na Kladně se letos uzavřel. Stal jste se u Rytířů jedním z asistentů trenéra...
(směje se) Je to hezké a docela mě to těší. Na Kladně jsem s hokejem začínal, na Kladně svou kariéru u hokeje ukončím. Rád Rytířům pomůžu.
Jan Murárik
