Čekal na to roky. Byl trpělivý, učil se poctivě česky a nakonec se dočkal. Provozovatel oblíbeného kebabového bistra v OAZe Orhan Özçelik už nemusí mít strach, že jej úřady vrátí do Turecka, kde to jako Kurd nemá jednoduché... V minulých dnech dostal trvalý pobyt a my můžeme zvolat Orhan už je náš! Poprvé jsme ho představili před dvěma lety.
Žijete na Kladně, máte tu rodinu, zažádáte si také o české občanství?
Můžu si o něj zažádat až za čtyři roky a určitě to udělám.
Když jsem vás připravoval na zkoušky z českého jazyka, zjistil jsem, že vaše písemné vyjadřování v češtině je excelentní, přičemž mluvené slovo stále trochu pokulhává. Zapracujete na smazání rozdílu?
To jsem si po zkouškách dal jako domácí úkol. Moc rád si dávám podobně těžké cíle. Jejich zdolávání mě dostalo tam, kde jsem, do Česka, do Kladna, kde jsme s rodinou velmi šťastní.
Jak je to s vaší rodinou? Jste tu s dětmi a manželkou. Musí také oni dělat zkoušky z českého jazyka, aby dostaly trvalý pobyt?
Poté, co jsem složil zkoušky, děti ho dostaly automaticky. Manželka musí zkoušky udělat do pěti roků.
Jde dětem škola?
Překvapilo mě, jak češtinu zvládají. Nejmladší, šestiletý syn, chodí do školky a už se mnou česky běžně hovoří. Těm starším, dcerám a synovi, to jde pomaleji... Jsem důsledný, tak věřím, že brzy se česky naučí velmi dobře a vystudují střední školu. Ostatně, dcerám se líbí čeští kluci, tak budou muset i kvůli tomu v češtině přidat (směje se). Syn zase kvůli holkám...
V kebabovém bistru jste zaměstnancem. Je to pro vás lepší, než být podnikatelem?
Jednoznačně. Můj zaměstnavatel pan Šifra je výborný šéf, hodný a má pochopení. Dělá si mi pod ním skvěle, a i snad proto lidem kebab od nás tak moc chutná. V čem je to stejné, jako kdybych podnikal, je v pracovní době. Musím být v práci od rána do večera šest dnů v týdnu. Ovšem v Turecku bych takový klid na práci neměl, pokud bych ji vůbec měl...
Jan Murárik
